V pátek, před podzimními prázdninami, jsme se s více než čtyřiceti odvážnými dětmi ze školní družiny vydali na večerní kostýmovanou prohlídku nedalekého hradu Bouzova. Přestože jsme přijeli ještě za světla, některým dětem už při příchodu k hradu začínal tuhnout úsměv na rtech. Podvečer, chladný podzimní vzduch a majestátně působící osvícený hrad, z kterého se ozývaly tajuplné zvuky, v nás všech vzbuzoval otázky, co nás uvnitř asi čeká.

S obezřetností jsme otevírali první dveře, ale stejně nás vyděsil bledý upír a na temném schodišti bezhlavý rytíř. V červeně osvícené hradní kuchyni pak seděl rohatý čert, který si chtěl mezi dětmi najít svého pomocníka. To se mu naštěstí nepodařilo. V hradní jídelně jsme se setkali s Meluzínou, na chodbě na nás číhal vlkodlak a v další komnatě nás přivítala Bílá paní. Ta byla moc milá a dokonce jsme se s ní mohli vyfotit. V temných chodbách a setmělých sálech jsme ještě potkali Hejkala, Ohniváčka, rytíře Brtníčka, kata se sekerou, Pavoučnici, dvě čarodějnice a Paní noci se svým pomocníkem Stínem. Abychom mohli pokračovat dál, museli jsme uhádnout několik záludných hádanek. Až pak jsme směli projít kolem strašidelných kostlivců sedících za stolem a tajemná postava v kápí nás poslala k venkovní studni. U ní zpívala a tančila krásná Rusalka, která byla naštěstí bez vodníka, takže se s námi rozloučila a pustila nás ven, na nádvoří. Až tam jsme si oddechli a pocit tísně se rozplynul.

I když jsme všichni věděli, že žádná z postav nebyla skutečná, atmosféra byla dokonalá. Světla, kostýmy a strašidelné historky nás doslova vtáhly do středověku a my jsme na chvíli uvěřili, že nás skutečně obklopují dávné duše hradu.

Hana Tomanová