Vznešené myšlenky nepatří jen do hlav dospělých.

Často kolem sebe slyšíme, že mladá generace dospívajících je bez zájmu, nad ničím nepřemýšlí, jen sedí
u mobilu a počítače, nebo jen tak bloumá bez jakéhokoliv cíle po ulicích, ničeho a nikoho si nevšímá a že jen malá hrstka z nich dokáže svůj čas využít smysluplně. Je tomu opravdu tak? Nemyslíme si. Jednou v hodině češtiny třídy IX. A, kdy jsme s našimi „puberťáky“ začali probírat úvahu, jsme se přesvědčili právě o opaku. O tom, co je úvaha, se nehodláme rozepisovat, ale myšlenky a otázky, které se líhnou v hlavách teenagerů, stojí za malé zhodnocení.

Jen malý úkol, nevinná aktivita a najednou na nás vykouklo tolik námětů, úvah a hlavně zájmu. My dospělí si ani neuvědomujeme, nebo si možná nechceme připustit, jaké otázky a témata k podumání se líhnou v bystrých hlavičkách pubescentů, kteří se možná navenek tváří, že je nic moc nezajímá. Zadaný úkol byl velmi jednoduchý, nebo složitý? No, posuďte sami. Žáci měli napsat na lísteček dvě otázky či představy, nad kterými občas uvažují, co je trápí, zajímá. Nebudete tomu věřit, ale takovou pestrost a nápaditost jsme nečekali. Ano, byli jsme velmi a mile překvapení.

Spousta otázek se věnovala nejen výběru budoucí školy, ale i tomu, jak se jim bude dařit v nové etapě života na prahu dospívání a dospělosti. Zda zvládnou své sny, útrapy a překážky, které se před nimi objeví? Jaká bude jejich dospělost, rodina,… dokáží obstát jako dospěláci nebo jednou jako rodiče? Vidíte, jak velké otazníky ta naše nastupující generace v sobě řeší?

Kromě budoucnosti se častokrát objevovalo téma vesmíru. Jsme jediná civilizace? Co bylo před vznikem života? Jak by to vypadalo, kdyby byl konec světa bez lidí? Časté zamyšlení bylo i nad tak abstraktním pojmem, jako je čas. Co je to přítomnost? Co je to okamžik a kdy už začíná minulost? To byste koukali, kolik filozofie a vznosných úvah létalo v hlavách zvídavých náctiletých a kolik slov zaznělo ve třídě. Nejhezčí na všem bylo, že jsme v očích těch osobností viděli zájem. Opravdové čisté zaujetí.

Velmi pozoruhodným tématem, a troufáme si říct, že i pro nás dospělé těžko uchopitelným, byla smrt. Jaké to bude, až jednou naše duše opustí tělo? Končí život smrtí nebo pokračuje v jiné podobě? Jak by se „jako mrtví“ dívali na svět z jiného břehu? Na opačné straně byla zajímavá zamyšlení o zrození člověka. Proč jsme se narodili právě svým rodičům a ne někomu jinému? Kdo o tom rozhoduje?

V neposlední řadě se objevila zamyšlení o obyčejných věcech kolem nás. Kdo rozhoduje o tom, že každá věc má své jméno a všichni toto označení berou za své?

Tak co, dospěláci? Čekali byste takové ideje od mladé generace, která čeká na vstup do života vyzrálých jedinců? Bohužel si to někdy neuvědomujeme, ale často ty naše puberťáky podceňujeme. Teď je možná namístě, abychom se i my zamysleli nad tím, že nastupující generace není ztracená, ale je svou představivostí a otázkami velmi bohatá a opovažujeme se říct, že bychom se od ní mohli spoustu věcí naučit a možná jí tak více porozumět.

Hana Skyvová